Agorismus — svoboda v praxi
Agorismus je myšlenkový směr primárně založený na svobodě, který místo politické cesty mění svět dobrovolnými činy a trhem mimo státní kontrolu. Agoristé věří, že skutečná společenská změna přichází zdola — od jednotlivců, kteří spolupracují, obchodují a tvoří nezávisle na státu. Je to výzva k tomu žít svobodně, obchodovat svobodně a vzdorovat bez násilí.
Termín agorismus pochází ze slova "agora", což byla ve starověkém Řecku otevřená veřejná tržiště, kde probíhal svobodný obchod a setkávání lidí.
Základní principy agorismu:
Kontraekonomika – účast na šedém a černém trhu jako forma mírového odporu proti státní kontrole a zdanění.
Paralelní struktury – budování komunit a institucí nezávislých na státu, poskytujících služby bez jeho zásahu.
Dobrovolnost a solidarita – spolupráce a směna bez donucení, založená na svobodné volbě a vzájemném respektu.
Odmítání násilí – princip nenásilného odporu vůči státní/korporátní moci je klíčový.
Soběstačnost a osobní odpovědnost – rozvoj dovedností, výroby a zdrojů, které zmenšují závislost na státních a korporátních aktérech.
Třídní teorie
Agoristická třídní teorie rozlišuje tři základní třídy ve společnosti: etatisty, kteří profitují z moci státu a jeho násilí nebo jsou ke státu apatičtí; kapitalisty (korporatisty) spolupracujícími se státem, kteří využívají státní regulace a výhod k vlastnímu zisku; a agoristy, kteří se účastní svobodného trhu mimo státní kontrolu, tedy kontrakonomiky.
Tento model ukazuje, že skutečná svoboda spočívá v odmítání státního monopolu na násilí, megakorporací a aktivním využívání nezávislých ekonomických a společenských struktur.
Agorismus vs. Anarchokapitalismus
Agorismus je oproti anarchokapitalismu libertariánství dotažené do důsledků, protože nevidí cestu ke svobodné společnosti v politickém aktivismu, ale v aktivní a každodenní praxi ignorování státu skrze tzv. kontraekonomiku.
Zatímco anarchokapitalismus (inspirace Rothbardem) klade důraz na bezstátní společnost založenou na respektu k soukromému vlastnictví, ale připouští i možnost působení v politických strukturách (například účast ve volbách či zakládání stran), agorismus tuto cestu striktně odmítá a naopak vyzývá k vybudování paralelních struktur bez jakékoli kolaborace se státem.
Proč je agorismus dotažený do důsledků
Konkin a agoristé kritizují Rothbarda (a klasický ankap) za to, že jeho koncepty sice popisují bezstátní společnost, ale v praxi často zůstávají teoretické nebo selhávají při střetu s realitou politického procesu – například účastí v politice legitimizují stát, který chtějí odstranit. Agorismus naopak vyžaduje nejen „myslet svobodně“, ale „žít svobodně“ už dnes – a proto staví na aktivním odporu vůči státu v každém aspektu života, kde je to možné (nejen pasivně, ale prakticky).
Tímto přístupem se snaží o skutečnou změnu společnosti skrz decentralizaci a každodenní praxi, nikoli jen skrz teorie nebo převzetí politické moci.
Knihovna
Výše zmíněné koncepty slouží primárně jako hrubý nástřel agorismu. Daleko víc do hloubky můžete zajít v Anarchoagoristickém antikvariátu.